Šuplíčky

pátek 4. listopadu 2011

Korálky... jak to všechno začalo

     Všechno, co se týká korálků začalo loni o prázdninách a zpočátku to vypadalo úplně nevinně (ale tak je to u mě se vším) :))
Jednoho dne moje dcera zavelela, že pojedeme na chatu. Na jednu stranu jsem byla ráda, že vypadnu z města, navíc pobyty na chatě s mojí dcerou nemají chybu, ale na druhou stranu mi došlo, že tento pobyt zcela naruší mé "šicí" plány...  Mé tvořivé já mi narušovalo radost z odjezdu slovy: "co tam budeš dělat? bez stroje? jsi blázen? co tvoje plány? buď doma!.." bylo mi jasné, že TAM si sebou stroj tahat nebudu, ale nadšení mé dcery bylo tak veliké, že jsem okřikla toho čerta, který tam kdesi ve mě vždycky je a začala balit. Rázem mi začalo vrtat v hlavě, co si tam sebou vezmu?
     Nakonec jsem si sebou vzala korálky. Už nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou zkusit šitý šperk, ale pořád jsem neměla dost odvahy. Když jsem si to nejdůležitější sbalila do "korálkového kufříku", padaly ze strany mého syna otázky typu... "mami na jak dlouho jedeš?"... "vy se během léta nehodláte vrátit domů?" No odjely jsme a já se po příjezdu začala vrtat ve svém kouzelném kufříku. Klidně přiznám, že už samotný pohled na ty malé, barevné a krásně se třpytící mrňousky mě naplňuje zvláštní radostí Mám ráda jejich "cinkot" a ráda se v nich přehrabuju.
      Druhý den jsem se přehrabávala v tom kouzelném kufříku a narazila na červený jaspis. Jednu dobu můj syn sbíral polodrahokamy, takže jich máme doma mnoho.  Říkala jsem si, jak to ty ženské dělají, že je obšívají, už jsem o tom něco přečetla... moc se mi to líbí a myslím si, že by byl takový šperk hrdou ozdobou mého učitelského krčku... a tak jsem začala kombinovat korálky, které se ke kamenu hodí... přiznám, že to byla fuška, neboť korálků je mnoho a podle mě byl kandidát každý druhý!!
      Nakonec jsem to začala zkoušet... vím, že na internetu je návodů plno a pár jsem si jich přečetla... ale bylo to "v letu" (jak jsme my lvi zvyklí, protože všechno víme, všechno známe a nikdo přece nemusí krále zvířat poučovat) a na chatě internet není. Tak jsem v paměti lovila alespoň přibližný postup. Bylo to prvně, co se mi nepřihodilo, že si s něčím hraju a najednou mám hotový výrobek... přiznám se bez mučení, že jsem minimálně 12x !!! párala, než jsem z hlavy vydolovala nějaký postup. Když jsem opět (marně) dodělala druhou řadu, zjistila jsem, že mám jeden korálek jinak a že je tam zase chyba... JENŽE to, co bylo podle mě chyba vypadalo přesně tak, jak to má vypadat... a tak jsem zjistila, že to celý den dělám špatně!!! že chybama se člověk učí ... 
Když jsem to domotala, měla jsem z toho takovou radost, že jsem druhý den obšila jeden skleněný korálek. 
Takže tady mám ty své zázraky, tenkrát jsem na ně byla pyšná i když jsou kostrbaté. Ale šila jsem je s láskou a dělají mi radost... 

1 komentář:

Díky za návštěvu, zajímají mě vaše názory a reakce, takže pokud mi zde necháte komentář, budu moc ráda.

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...